Zorientovat se v tak živé a spletité čtvrti, jako je část Deiry, ve které bydlíme, je docela složité. Ulice tu totiž nemají jména a tak až na náměstí Banias určujeme, kterým směrem je zdejší záliv, kde bychom rádi naši prohlídku zahájili. Cestou k zálivu se nám mimo jiné podařilo objevit i banku a vybavit se tak místní měnou. Teď už nám nic nebrání vrhnout se vstříc nekonečným soukům Deiry.
Nejdřív ale vychutnáváme atmosféru nábřeží creeku a
míříme k místu, kde ústí do Perského zálivu. Tady, na severním okraji Deiry, se konečně necháme pohltit arabským soukem a vyrazíme vstříc obchodům. Zajímavé je, že tržiště je rozděleno podle sortimentu. A tak procházíme části s jedním zlatnickým obchodem vedle druhého, zachvíli zlato střídají látky, látky koření a tak dále. Večer toto všechno ožívá naplno. Blikající reklamy a neony způsobují, že se začínáme cítit jako v Las Vegas. Ano, do typického arabského tržiště mají souky v Deiře opradu daleko. Jednak je tu na arabské poměry neobyčejně čisto a když dokonce arabský řidič zastavuje, abychom mohli v klidu přejít, jsme z toho pěkně na větvi. Snad jedině ruch je typicky arabský, ale nesmíme zapomínat, že jsme v jedné z nejvyspělejších zemí světa a vzhled obchodní čtvrti tomu plně odpovídá.
Tu a tam míjíme mešitu zasazenou mezi moderní budovy jako ostrůvek klidu v celém rušném shonu obchodní čtvrti. Na ulici nechybí ani arabské taverny, ve kterých je za neuvěřitelné dva dirhamy k dostání výborná shawarma, kterou jsme si tolik oblíbili v Izraeli, a která spolehlivě nasytí naše žaludky i tady v Emirátech.
Vracíme se k zálivu, abychom ještě chvíli poseděli v pouliční restauraci nad shawarmou a pozorovali shon a krásně osvětlené mrakodrapy. Okolo deváté se vracíme na hotel abychom načerpali síly na další den...