Ráno v 9 hodin nasedáme do hotelového autobusu, který míří na pláž na druhém konci Dubaje. Společně s námi vyráží i početná skupina ruských obyvatel hotelu a z rádia se k naším uším lynou populární ruské hitovky - už abychom byli na místě...
Podjíždíme tunel pod zálivem a rušnými třídami se blížíme k veřejné pláži. Den začneme ve vlnách Perského zálivu. Pláž sice není nějak zvlášť čistá a záliv nám příjde docela studený (inu, předevčírem jsme se ještě koupali ve vyhřátém Indickém oceánu), ale o tom, že bychom nevlezli do Perského zálivu nemůže být řeči.
Po asi hodinovém odpočinku na pláži se konečně zvedáme a jdeme se podívat nejdříve na molo, odkud je pěkný výhled nejen na pláž a přístav Rashid, ale i na nově budovanou moderní čtvrť Dubaje s několika mrakodrapy. Po několika minutách chůze směrem do centra přicházíme k našemu prvnímu cíli. Tím je mešita Jumeirah. Odtud pokračujeme k vysoké budově Obchodního centra. Ta je sice od mešity na dohled, přesto ale na vlastní kůži pocítíme, jak rozlehlým a velkým městem současná Dubaj je. Mrakodrap Obchodního centra býval v 80.letech symbolem ekonomického růstu města, nám však posloužil jako rozhledna. Vyjeli jsme výtahem do nejvyššího 32.patra, potom jsme ještě vystoupali asi šest pater po požárním schodišti, až jsme se ocitli na střeše. I z výšky je Dubaj nádherná. Naprosto fascinující jsou ostrůvky zeleně a budovy, které jedna po druhé vyrůstají z nehostinné pouště. Je tu nádherný výhled na Perský záliv, přístav, pláž, na které jsme se koupali, mešitu Jumeirah, novou vyrůstající obchodní čtvrť i mrakodrapy v centru a v Deiře. Za nimi je vidět Sharjah, sousední emirát. Při pohledu na dlouhou Trade center road, která nás má dovést zpět do centra, si uvědomujeme, jaká dlouhá chůze nás ještě čeká...
Po více než hodině přicházíme do centra s prosklenými budovami, ve kterých sídlí většinou banky. Máme za sebou sice několik vyčerpávajících kilometrů od mešity Jumeirah a Obchodního centra, ale protože na břehu creeku leží čtvrť Bastakiya, jakési historické jádro, na které jsme velmi zvědaví, sbíráme poslední zbytky sil a jdeme si prohlédnout několik staveb s tzv. "větrnými věžemi". To je zajímavý stavební prvek na střechách, který přiváděl proudící vzduch do obytných částí domu a byl tak předchůdcem dnes používané klimatizace.
Největší zajímavostí levého břehu Dubajského creeku je ale pevnost Al-Fahidi, ve které se nachází velmi zajímavá expozice Dubajského muzea. Hned vedle stojí palác zdejšího vládce. Palác kupodivu netvoří takovou dominantu, jak by se od podobné stavby dalo očekávat. Je to vlastně přízemní stavba s jednou věžičkou a zploštělou kopulí, kolem dokola obehnaná černým plotem. Za plácem už začíná nábřeží a přístaviště loděk. Ještě něž k přístavišti dorazíme, míjíme nádhernou stavbu s mozaikovými stěnami a kaligraficky vyvedenými arabskými nápisy. Nejsem si jistý, jestli to byla mešita nebo nějaký palác, ale rozhodně to je jedna z nejkrásnějších budov, kterou lze v Dubaji spatřit.
V přístaviši panuje opět čilý ruch. Vybíráme si jednu z loděk a nasedáme na ní. Abra je vlastně dlouhé plavidlo, které má uprostřed lavici, na která pasažéři sedí zády k sobě. Ze zadu loď řídí její majitel, který ovšem nezapomene hned po vyplutí obejít všechny zákazníky a zkasírovat od každého půl dirhamu. Pak už nic nebrání v cestě na druhý břeh. Motor hlučí, voda stříká všude kolem a naše abra se pomalu kolébá ke břehu. Nad hlavama máme mrakodrapy a nábřeží magistrála je plná přepychových aut. Tak tohle je k vidění snad jen v Dubaji...