Z venku nevypadá pevnost Al-Fahidi nijak zvláštně. Připomíná spíš chátrající hliněnou památku. Na prostranství za jednou z hradeb je vystavena loď abra a nic nenasvědčuje tomu, že se v podzemí nachází jedno z nejzajímavějších muzeí, jaké jsem kdy viděl.
Skromnou vstupní branou vstupujeme dovnitř a platíme 3Drh. V místnostech a chodbách pevnosti jsou vystaveny zbraně, oděvy a také keramika. Je tu také model Dubaje, jak vypadala v době prvního osidlování, kdy byla pevnost postavena. Na stěně se promítá film zachycující tradiční hudbu a tanec. V jedné z místností nacházíme točité schodiště do podzemí pevnosti a zdaleka netušíme, co nás vlastně dole čeká. To, co jsme dosud v pevnosti viděli, byl totiž pouze nepatrný úvod k obrovské expozici. A tak sestupujeme za neustálého ptačího křiku, který se rozléhá chodbou, dolů.
Dole nás vítá šplouchání moře a chodbou lemovanou historickými mapami se dostáváme do první místnosti. Tady běží na několika plátnech zajímavý film, který přibližuje návštěvníkům změny, kterými Dubaj prošla ve 20.století. Člověka až zamrazí v zádech, když vidí tu neskutečnou proměnu pouštní osady v moderní velkoměsto.
Další část muzea je ještě zajímavější. Lodí Dhow se dostáváme do Dubaje 50.let - tedy do doby před objevením ropy. Všude jsou figuríny, které opravdu vypadají jako živé, takže si skutečně připadáme, jako přeneseni v čase. Majitel lodě sedí v přístavní kavárně a kouří vodní dýmku, majitel hospůdky mezitím přináší čaj a okolo pracují dělníci, kteří vykládají z lodě zboží. Kousek dál začíná souk. Je tu vedle sebe několik obchodů a dílen. Nechybí tu kovotepci, obchod s kořením, krejčí nebo tesař. Každý obchůdek je stylově zařízen a kromě věrohodných zvuků běží ještě na pozadí videoprojekce. Na konci tržiště se můžeme podívat do jednoho z obydlí a navštívit místní školu. Najednou se boříme do pouštního písku a potkáváme buduína s velbloudem. Dostáváme se do jedné z oáz s tekoucí vodou. Kousek dál sedí v kroužku u ohně beduíni a Libor ani vteřinu neváhá a přisedává si k nim.
To už se ale definitivně dostáváme do expozice, která zachycuje a vypráví o pouštní flóře a fauně. Na malých monitorech si můžeme dokonce vybrat některé ze zvířat a shlédnout o něm krátkou filmovou ukázku. V další části jsme zase zpátky na pobřeží a vidíme, jak se staví lodě a jak se loví perly. Závěrečná část je věnovaná archeologii, ale zavírací doba se kvapem blíží, takže tuto část procházíme už je velmi zběžně. Ještě se zastvujeme v obchodě se suvenýry. Koupil jsem si za 45Drh. krásně malovaný talíř se symoly Dubaje a jednoduchou mapkou pobřeží. A pak už spěcháme k východu a na povrch vylézáme před již zmíněnou maketou lodě abra.
Musím říci, že jsem byl Dubajským muzeem skutečně nadšen. Nikde jinde nemají turisté tak skvělou možnost vidět, jak toto nádherné město vznikalo a seznámit se s jeho sice krátkou, ale velice zajímavou minulostí i s historií zdejšího osídlení, stejně jako s dynamickým rozvojem země za posledních 40 let. V Dubajském muzeu sice nenajdete žádný mimořádně cenný exponát, ale jeho expozice vás naplno osloví a vtáhne do historie.