Ráno o půl desáté vyrážíme na sjednaný výlet. Před hotelem nás čeká řidič se svým Landcruiserem a vyrážíme po dálničním obchvatu směrem k východnímu pobřeží. Po chvíli překračujeme hranice emirátu Sharjah, ale vypadá to, že na prohlídku města se těšíme marně neboť si to hasíme značnou rychlostí směrem na východ. Prosíme tedy našeho řidiče, aby udělal krátkou zajížďku a ukázal nám alespoň největší mešitu SAE, kterou se Sharjah pyšní. Je to mešita krále Feisala, ale o tom, co nám ne příliš nadšený řidič ukazuje na Cultural sq. skutečně pochybujeme. Mešita je sice pěkná, ale rozhodně to není ta, kvůli které jsme tuto zajížďku podnikli. Navíc se zde nesmí zastavovat, což nám řidič zdůvodňuje ortodoxnějším přístupem k islámu v Sharjah. Chvíli kroužíme po kulaťáku až z toho řidič kroutí hlavou a mručí si pro sebe arabsky něco o cvocích.
Když jsme si mešitu vyfotili a natočili, vyrazili jsme výpadovkou okolo letiště a university na východ. Za zvuku toho nejlepšího, co momentálně nabízí arabská hitparáda, ukrajujeme první kilometry z pouště, která je v tomto období porostlá zelenými keříky. Poslech zdejších hitovek nám celou cestu narušuje pískání alarmu, který hlídá, aby rychost auta nepřekračovala 100km/h o víc než 20km.
Po chvíli přijíždíme do města Al-Dhaid, kde na chvíli zastavujeme a řidič nám kupuje občerstvení. V centru města stojí krásná bílá mešita - prý je to mešita krále Hassana. Okolo je plno obchodů, ale jinak nic zvláštního, takže se kromě nezbytného fotografování moc nezdržujeme.