Naše cesta na východní pobřeží pokračuje. Několik kilometrů za městem Al-Dhaid projíždíme jakousi slavobránu s nápisem "Welcome to Fujairah" a do statistik zapisujeme další emirát. Krajina se tu začíná měnit, na obzoru před námi vyvstávají ostré vrcholky hor. Hned poté, co se začíná krajina vlnit, přijíždíme na velké tržiště. Na dálnici jsou retardéry, takže tu auta musí značně snížit rychlost a když už téměř stojí, tak mnoho řidičů neodolá a na trhu se zastaví. Ani my jsme si nemohli nechat ujít možnost projít se po opravdovém beduínském tržišti, ovšem než jsme se s Michalem zorientovali kde co je, stáli jsme před stanem s nepřeberným množstvím ručně tkaných koberců. Ten výběr byl natolik úžasný, že jsme se okamžitě rozhodli koupit si nějaký menší kobereček na památku. Náš zájem samozřejmě nezůstal bez odezvy a zdejší prodavač nás začal okamžitě obskakovat. Po cvíli přehrabování jsem si vybral docela pěkný modrý hedvábný kousek o rozměrech 110x66cm. Michal měl také vybráno a zbývalo sjednat cenu. Prodavač začínal někde nad 100Drh, ale úspěšně se nám dařilo cenu postupně srážet až do okamžiku, kdy jsme se s Michalem radili o další postupné sumě. Tu se ukázalo, že v Emirátech pobývá spousta Rusáků, od kterých již místní obchodníci kdejaké slůvko pochytili a byli jsme odhaleni, jak diskutujeme o sumě 50Drh. A hotovo, dál jsme se neměli šanci dostat, ale i tak jsme cenu srazili víc než o polovinu. A tan kobereček za to stál - mám ho doma na zdi.
Pátečního trhu jsem si tedy moc neužil, to smlouvání zabralo veškerý čas, který jsme si s naším řidičem na prohlídku tržiště vymezili. A tak jsme pokračovali dál směrem k východnímu pobřeží.