Z Fujairah do města Khor Fakkan je to 23 kilometrů, takže rychlostí, jakou se s naším řidičem po Emirátech pohybujeme, jsme tam během několika minut. V samotném městě se zastavujeme pouze u jakéhosi místního tržiště. Je ta taková podlouhlá přízemní budova, ve které je jeden obchod vedle druhého. Za zády máme pláž a bohužel také další přístav, takže se tu nikdo nekoupe. V dálce je na břehu vidět moderní budova, to je hotel Oceanic. Tam strávíme poledne. Řidič ještě ukazuje na vilku na jednom z kopců nad pobřežím nedaleko hotelu - to je prý sídlo syna vládce emirátu Fujairah.
Za chvilku už nás vysazuje u zmíněného hotelu a domlouváme se, kdy se zase sejdeme. Čeká nás nejen koupel, ale také oběd. Pláž je poměrně čistá, voda vypadá na první pohled také velmi dobře a tak neváháme a vrháme se vstříc vlnám Arabského moře, což je pro nás pro všechny další čárka do "statistik". Voda je příjemně teplá, bohužel, jak se na břehu ukazuje, také trošku mastná. Všichni na sobě máme kapičky ropy a když navíc Libor ve vodě objevil medůzy, už se nám do vody moc nechce. A tak se jenom sluníme na lehátkách a pozorujeme Rusy, kterých je i tady poměrně dost, skupinku Američanů, kteří se právě vrátili z nedalekého korálového útesu a také jednoho velblouda, který tu jako atrakce pro hotelové návštěvníky bezstarostně leží v písku. Libor s Martinem se ještě jdou vykoupat do bazénu a potom všichni vyrážíme na oběd. Dal jsem si kuře s hranolkama a v recepci jsem si ještě před odchodem stačil koupit tričko, takže s touto částí dne mohu vyjádřit naprostou spokojenost...
S řidičem pokračujeme dál po pobřeží. Cestou se zastavujeme u nejstarší mešity v Emirárech - Al Bidiyah. Je prý stará přes 400 - to už v Emirátech něco znamená - a na svou dobu byla architektonickým skvostem. Ještě si prohlížíme zbytky strážních věží na okolních kopcích a pokračujeme dál na sever.