Podél pobřeží jsme se dostali až do města Dibba. Je tu prý plno archeologických nalezišť a hrobů, protože právě tady se údajně v minulosti odehrálo několik důležitých bitev. My ale městem pouze projíždíme (jako obvykle). Najednou se dostáváme z asfaltové silnice na prašnou cestu. Míjíme státní znak SAE a jak správně tušíme, ocitáme se na hranici se sousedním sultanátem Omán. Vystupujeme u makety hradu s mapou Ománu a pořizujeme společné foto. "A kde je teda ta hranice?", ptám se řidiče, abych se ujistil, že si mohu Omán zapsat do svých statistik. "No tady!", máchá řidič rukou a opisuje ve vzduchu podivnou sinusoidu. Není divu, že mi tohle tvrzení nestačí. Já chci mít jistotu, a protože hraniční mezníky tu asi budeme hledat marně, jdeme s Liborem k asi 200 metrů vzdálené značce, označující první Ománskou osadu - jakmile tam budeme, můžeme s jistotou říci, že jsme byli v Ománu. Řidič už netrpělivě čeká, netušili jsme totiž, že si jdeme na Ománskou půdu šlápnout zcela zbytečně a že naše cesta povede na Ománské území ještě dobrých 20km. A tak nadšeně točíme Ománskou benzínku a vracíme se k autu. Dost užasle jsme pak sledovali ubíhající cestu směrem dál na sever do hor. Hlavně, že nemusíme mít žádné pochybnosti - jsme v Ománu!!! Abych byl zcela přesný - v jeho severní enklávě. Tady na hranici mezi touto enklávou a SAE nejsou žádné celnice a hranice není nijak střežená, takže pohyb mezi oběma státy je zcela volný, čehož občas zneužívají uprchlíci všeho druhu. Proto jsou v Emirátech k vidění na dálnicích check-pointy.
Hned za hranicí je opět kvalitní asfaltová silnice. Jedeme okolo nějakých kasáren a po několika kilometrech odbočujeme na prašnou cestu, která vede do hor. Tady nám řidič konečně může předvést, co jeho auto v terénu dokáže. Asi po 20 kilometrech zastavujeme mezi vrcholky hor. Je tu pár opuštěných kamenných příbytků a jinak jen hory a hory. Celkově jsme se v Ománu zdrželi asi hodinu. Cestou zpět do Dubaje jsme se na chvíli zastavili u jednoho wádí - vyschlého koryta řeky, kde roste několik palem, potom ještě ve městě Masafi, kde nám řidič koupil čaj a nakonec jsme ještě na chvíli sjeli z dálnice do pouště, abychom si prohlédli divoké velbloudy. Okolo šesté zastavujeme před naším hotelem v Dubaji a řidič kvapně mizí. Nás ještě čeká prohlídka Dubajského muzea a poslední večer na naší cestě...