Ráno vstáváme velmi brzy, protože už v 5,30 nás bude čekat hotelový minibus, který nás poveze na letiště. Snídani máme přichystanou v recepci, protože hotelová restaurace v tuto nelidskou dobu samozřejmě ještě nefunguje.
Prázdnými ulicemi spícího města jedeme na letiště. Odbavení probíhá v pořádku, jediné problémy nastaly při udělování palubenek. Chtěli jsme sedět pokud možno vedle sebe a tak jsme nakonec dokonce souhlasili s místy v kuřácké části. Nakonec se ukázalo, že jsme sice dostali sedadla opravdu v "kuřáku", ale překvapivě každý jinde... Pěkně nás to otrávilo, ještě že tu byl starý dobrý freeshop a možnost zbavit se posledních vzorků místní měny. Já jsem si koupil tričko, samolepku s vlaječkou a pár pohledů.
Na palubu našeho Beingu 777 se dostáváme po dalších kontrolách asi o půl hodiny déle, než byl plánovaný odlet, takže to vypadá na zpoždění. V 8,30 startujeme směr Londýn. Přelétáme celou Dubai i sousední Sharjah - to se pilotovi opravdu povedlo, lepší rozloučení s Emiráty jsme si snad ani nemohli přát. Až nad Perským zálivem nabíráme výšku a stoupáme na sedm a půl hodiny do mraků. Letíme postupně nad Íránem, Tureckem, Černým mořem, Rumunskem, Maďarskem, Rakouskem, Německem, Belgií a Holandskem. Až k Frankfurtu letíme ve výšce 10700m, na zbytek cesty jsme vystoupali do výšky 11900m. Rychlost se pohybovala mezi 790-850km/h.
Před poledním začíníná přistávací manévr, během kterého jsme si střihli před Londýnem elegantní pozvolnou spirálu, abychom se následně pokochali krásným výhledem na britskou metropoli. Přelet Londýna byl tak ispirativní, že jsem se sem po třech měsících musel vrátit a prohlédnout si jej také ze země, ale to už je jiný cestopis.
V 11,55 místního času přistáváme na Heathrow. Jen s obtížemi se orientujeme na největším světovém letišti, ale nakonec správně přejíždíme autobusem na terminál č.2., kde za dvě hodiny nasedneme do letadla, které nás dopraví domů. Venku je celkem příjemné počasí, i když samozřejmě o poznání chladněji než v Dubaji, ale snad bude Evropa milosrdná. S Michalem a Martinem si pozvolna uvědomujeme, že jsme vlastně poprvé na západní polokouli, ale to už nastává čas, abychom nasedli do Boeingu 737 Jihlava linky OK 651 a odstartovali. Ve 14,30 našeho času nám kapitán oznamuje, že jsme překročili hranice České republiky a ve 14,52 dosedáme na plochu letiště v Ruzyni. Bágly už nám krouží na pásu, samozřejmě s čestnou vyjímkou Radka (viz náš přílet na Srí Lanku), ale i on se po chvíli čekání nakonec dočkal. A tak naše cesta šťastně skončila a my jsme se mohli rozjet do svých domovů za starostmi a radostmi všedních dnů. Ale už teď jsme věděli, že jenom pro to, abychom nastřádali nějakou tu korunu na další cestu...